Novela novozélandského daňového řádu pro letošní rok zaznamenala výraznější změny především v oblasti nemovitostí. K tomuto i dalším objektům zdanění nyní novozélandská finanční správa vydala prohlášení, vysvětlující klíčové body změn.

Prvním výraznou změnou je posunutí hranice, která určuje, zda vznikne daňovému subjektu při převodu nemovitosti povinnost zaplatit daň z příjmu (pozn.: tato daň se naštěstí pro převodce počítá pouze z částky přesahující původní kupní cenu). Doposud se tento bright-line test (pozn.: kritérium, které lze jednoznačně posoudit jako splněné/nesplněné, nepřipouštějící např. úvahu správního orgánu) lámal uplynutím pěti let. Nyní budou od daně z příjmu osvobozeni pouze ti převodci, kteří svou nemovitost převedou až po uplynutí deseti let od koupě. Úprava se nicméně vztahuje pouze na ty nemovitosti, k jejichž převodu došlo od 27. března letošního roku.

Změn v oblasti nemovitostí je v novozélandském daňovém řádu více, nás ale bude zajímat ještě jedna, nenemovitostní. Do předpisu byla nově zahrnuta možnost obchodních společností požádat na základě čisté ztráty ze zdaňovacích období roku 2019 a 2020 o vrácení daně; nárok může být uplatněn vždy pro zdaňovací období bezprostředně předcházející tomu, za nějž byla daň uhrazena.

Příspěvek Nový Zéland vysvětluje nedávné změny daňové legislativy pochází z Parker & Hill