V minulém článku jsme se zabývali dopadem ruské agrese nejen na hodnotu tamější měny a situaci na akciovém trhu. Řeč byla mj. též o ekonomických sankcích, které na Rusko uvalila Evropská unie, Velká Británie a USA. Nabízí se ale otázka – co klíčový obchodní partner nejen Ruska, ale i Ukrajiny – Čína? Nikoho asi nepřekvapí, že se Čína staví k myšlence ekonomických sankcí spíše zdrženlivě – cíleně se vyhýbá použití termínu „invaze“. Proč tak činí a lze odhadnout, jak moc se tento přístup projeví na účinnosti sankcí, které na Rusko uvalili ti, kteří Rusko považují za jednoznačného agresora?

Motivaci Číny pro přivírání očí nad zřejmou ruskou agresí lze rozdělit do dvou kolejí – politické a ekonomické. Politickou zde nebudeme obšírněji rozebírat – naznačíme jen, že pasivita je přímou negací přístupu USA, potažmo NATO. A co ekonomické důvody? Kromě již zmíněného obchodního partnerství je tu také energetická otázka. Rusko je totiž pro Čínu klíčovým zdrojem elektrické energie a ropy. Vzhledem ke stále trvající energetické krizi posledních měsíců lze předpokládat, že Čína nebude chtít toto své partnerství ohrozit.

Dokáže čínská nestrannost, či spíše inklinace ke svému sousedovi, oslabit účinnost sankcí? Lze jen odhadovat, určitým vodítkem může být HDP. Zatímco Čína vykazuje 17,3 % celosvětového HDP, státy G7, které se všechny podílí na ekonomických sankcích, vykazují 45,8 %. Nezbývá než doufat, že účinnost ekonomických sankcí bude HDP zrcadlit.

Příspěvek Čína zůstává v konfliktu na Ukrajině na oko nestranná pochází z Parker & Hill