Od počátku roku 2018 má právnická osoba působící na území Evropské unie povinnost zjistit a evidovat osobu tzv. skutečného majitele. Skutečným majitelem rozumíme fyzickou osobu nebo osoby, které v konečném důsledku vlastní nebo kontrolují danou právnickou osobu, nebo fyzickou osobu nebo osoby, jejichž jménem se transakce nebo činnost provádí. Zakotvení této povinnosti nalezneme v tzv. AML směrnici. Ta je pak transponována (tj. včleněna do právního řádu skrze národní legislativu) v jednotlivých členských státech.

Dosavadní praxe však zatím ukázala, že členské státy v rámci vymáhání této povinnosti zůstávají poměrně laxní a účel zmíněné směrnice tak není naplňován. V souvislosti s těmito zjištěními tak přichází novelizace příslušné unijní úpravy skrze tzv. 5. AML směrnici. Lhůta pro provedení transpozice této směrnice byla stanovena ke konci ledna příštího roku. To v praxi znamená, že zákonodárné orgány příslušných členských států EU mají zhruba půl roku na přijetí příslušné vnitrostátní legislativy.

Nejdiskutovanějším tématem směrnice zůstává její nevynutitelnost. V současnosti má právnická osoba povinnost zjistit a oznámit svého skutečného majitele. V případě, kdy však takto neučiní, neexistuje mechanismus, jak tuto povinnost vymoci, či její nesplnění sankcionovat. Tomuto by s přijetím 5. AML směrnice měl být konec. Ta totiž ukládá členským státům povinnost zavést mechanismy, kterými zajistí splnění informační povinnosti ze strany všech příslušných subjektů. Reálně tak budou členské státy povinny přijmout takový systém sankcí a opatření, aby dostatečně odrazoval od nesplnění takové povinnosti. V praxi se tak s největší pravděpodobností bude jednat o (nemalé) peněžní sankce.

Dle nového znění směrnice bude stanovena povinnost pro tzv. povinné osoby, které při navázání nového obchodního vztahu budou povinny vyžadovat aktuální výpis z evidence skutečných majitelů obchodního partnera.

Velkou novinkou, která patrně vzbudí velkou vlnu pozdvižení mezi skutečnými majiteli právnických osob, je dostupnost jejich evidence široké veřejnosti. S novelizací směrnice se totiž tyto registry stanou veřejnými. V praxi tak po zaplacení správního poplatku bude mít každá osoba v daném členském státě EU možnost zjistit si základní informace o skutečném majiteli. Těmito informacemi budou alespoň majitelovo jméno, měsíc a rok narození, stát bydliště, státní příslušnost a povaha a rozsah jeho účasti na dané právnické osobě. Je zřejmé, že takovéto opatření vzbudí velkou vlnu nevole. Samotná směrnice jde však ještě dál, jelikož předpokládá zavedení centrálního evropského registru, skrze který bude možnost zjistit skutečného majitele právnické osoby napříč celou EU.

Z možnosti veřejného přístupu k informaci o skutečném majiteli právnické osoby však budou ve výjimečných případech existovat i výjimky. Ty budou dopadat na situace, kdy by přístup k takové informaci mohl vyvolat nebezpečí pro povinnou osobu. Bude se tak jednat o rizika podvodů, únosů, vydírání a jiné, nejenom násilné, trestné činnosti vůči osobě majitele. Plošně pak výjimka bude platit pro osoby, které dosud nenabyly plnoletosti.

Závěrem lze tedy říci, že co nám transpozice 5. AML směrnice přinese, je otázkou především pro českého zákonodárce. Na přijetí příslušných zákonů či zákonných opatření mu však již nezbývá mnoho času, proto se v příštích měsících dá očekávat rychlý a podstatný posun v celé záležitosti.

Příspěvek Zpřísnění podmínek pro zjištění skutečného majitele právnické osoby pochází z Parker & Hill